2.-5.12.2014 aneb snaživá

Ahojky,

tak jsem sem zas nekřesťansky dlouhou dobu nic nepřidala že už ani nevím kde jsem skončila... no, nějak to shrneme. A ano, objevila jsem další písničku z Odstínů, takže láska nebeská.

V pondělí jsem se tedy, jak jste si už přečetly v úvodu u některé z kapitol byla doma, zoufalá ze stavu rýmičky. Nic jiného mi vlastně nebylo. Babi vedla velmi dojemný hovor se třídní která mě na konci ještě pozdravovala, byť už mám absenci několikanásobně převýšenou a ona kvůli tomu má neustále kecy. Celý den jsem tedy nic nedělala, což v překladu znamená že jsem pochopitelně psala a četla.
Úterý už bylo zajímavější. Celý dopoledne jsem se hádala s M. která navzdory kalamitnímu počasí toužila po automobilovém odvozu od toho H. který mi slíbil učit řídit. Měli jsme se pro ni totiž stavit jelikož jsem s ním nechtěla být sama. Já jsem prohlásila že za volant v téhle katastrofě nevlezu ani násilím protože by to bylo sebevražedné i bez ledovky a mrazu. M. mě prohlásila srabem a celou hádku nakonec vyřešil H. když prohlásil že mu auto nestartuje a M. byla v háji. Sraz s ním jsem tedy spokojeně přesunula na neurčito, s výmluvou na práci která koneckonců nebyla ani tak daleko od pravdy. Donutila mě tedy jí jít naproti aspoň k metru. Ještě předtím jsem se stavila ve školce pro hodnocení, ale ředitelka byla stále ve stavu nemocných. Třídní mi to určitě neuvěří. Celou cestu jsem fotila se svým mobílkem. Zmrzlý větve jsou celkem fotogenický. S M. jsme šly na oběd do čínský restaurace. Vyzvedla jsem si program kina a pak se většinu času fotila na svém mobílku a děsila se toho jaké ksichty dělám. Nejsem prostě ani zdaleka tak fotogenická jako zmrzlé větve. Ta mrcha mě u toho navíc furt rentgenovala pohledem, takže jsem se nedokázala tvářit normálně. Pak si koupila ještě trdelník a já jí z něj tak čtvrtku snědla. Nabila si opencard a pak jsme čekaly na její lásku, která jela z pohovoru v tom našem callcentru. Toho dementa nevzali, takže byl celou dobu protivnej a M. zklamaná. Hledá mu něco jinýho.



Středa. Co se dělo ve škole netuším, takže toho asi moc nebylo. Odpadla zas matika a v těláku jsem po své těžké nemoci necvičila. A ano, dokonce jsem nepřišla na poslední chvíli protože jsem si u svého dokonalého mobílku nastavila čas o tři minuty napřed. Praktické. Odpoledne v práci. Už to tam měli trapně nazdobený vánoční výzdobou stejně jako u nás ve třídě. Božínku, je přece začátek prosince! Vlastně se na vánoce ani netěším, nevím co komu kupovat a ani na to nemám čas a dokonce ani nevím co si od rodinky přát. Možná je to, že už nic nechci příznakem dospělosti, nebo prostě jen většinu věcí mám a to co bych chtěla mi stejně každoročně nekoupí nebo není v jejich pravomoci mi zařídit (ano, mluvím o jistých osobách, byť už to bude za týden půl roku). Netoužím dokonce ani po penězích, jelikož si utratím na povánočních výprodejích výplatu. Jo, na to se jediný z celých vánoc těším. A na dva týdny odpočinku. Od všeho. Možná i na nějakej Sivestrovskej mejdan, pokud z něj zas nesejde. Na Silvestra mi maminka slíbila tolerovat i trávu, než zjistila že jsem ji od toho léta měla ještě jednou. Pak taky na píšící maraton. Ale jinak vánoce stojí za houby a člověk akorát přibere. Ale zpět k tý práci. Dovolávala se Komerčka a tím pádem furt chcípal systém. Dokonce nás pustili už v šest, byť já měla mít směnu až do sedmi. Spřátelila jsem se tam s jednou milou paní. Večer mě z mé touhy psát vyrušila M. které jsem prostě nemohla odmítnout, protože se neskutečně pohádala s rodiči (kvůli něčemu co bych já ani neřešila protože u nás jsou takovéhle hádky na denním pořádku) a mínila spát u nějaké kamarádky. Já to samozřejmě nebyla, k nám domů se nevejdem ani my, natož návštěvy. Do toho mi navíc psal ten kluk s nímž mám jít do kina, což jsme odložili na neděli, kdy jednak budeme mít oba čas a jednak bude i Mikulášská sleva. Kvůli mě zkoukne ten druhej díl, než půjdem na třetí. Přijde mi až nudně dokonalej. Tahala jsem M. s sebou, ale prej nám nebude rušit rande. Jako by nevěděla jak nenávidím první rande. Ono je to něco o dost jinýho než se sejít v práci. A ona ví že jediný s kým bych ji na rande netahala by ji tam jednak přitáhl sám ale především by na něj nikdy nepozval mě. Nakonec jsem s ní zmrzlá byla venku asi hodinu.




Dnešek. Škola byla relativně pohodová, podstatnou její část jsem strávila chatováním s M. které muselo být přerušeno akorát tělákem, půlkou PEKu kdy jsme psali písemku, půlkou práva kdy jsem byla dobrovolně zkoušená protože jsem neměla žádnou známku a navíc tím zachránila E. po níž profesor původně toužil a pochopitelně anglinou kde si mobil netroufám vyndat, takže se mezitím nabíjel. Anglina byl vůbec masakr, byli jsme zkoušení z díkuvzdání a já na to mrkla asi deset minut předem a u tabule se pak tak klepala až učitelka, přesvědčená že jsem nevyléčitelně nemocná, usoudila že mám horečku a donutila mě si vzít bundu. Párkrát jsem jí zakašlala a chtěla mě zas posílat domů. Přitom si zároveň stěžuje na naši absenci. Logická dáma. Ale z toho zkoušení jsem měla nakonec dvojku, což notně předčilo má očekávání i zlepšilo můj úděsný průměr. Cestou do práce jsem si koupila cigaretky a mlíko v půllitrový krabičce abych si ho tam mohla  do konce týdne dávat do kafe. To ale bylo na dnešním pracovním dni to nejsympatičtější.  Nejdřív mě čekalo otravný školení a pak ten nejotravnější dotazník na planetě. Nejenže se v jeho půlce muselo přejít na internet což trvalo vždycky rok a lidi se mohli zbláznit, ale on byl zázrak vůbec nějaké lidi sehnat. Měli jsme totiž volat ohledně elektřiny do Pardubic, a řeknu vám (a těm které tam bydlí se omlouvám), nikde nejsou příšernější lidi. Nejenže mají jakousi nevychovanou úchylku praštit s telefonem uprostřed úvodního představování nebo dokonce mít zrušený čísla, ale ti kteří vás milostivě nechají větu doříct to udělají jen proto aby vás mohli seřvat. To bylo prvně co jsem se dočkala nějaké záporné reakce. Nepříjemností se nešetřilo. A když už náhodou souhlasili, nebyli ochotní poskytovat osobní údaje nebo měli rádoby duchaplný otázky typu "co z toho budu mít". Miluju takový lidi. Naštěstí ale opět padal systém, takže jsem stihla předčíst asi tři kapitoly. Už jsem s Harrym u posledního dílu a to jsem předpokládala že ho dočtu až koncem roku. Večer tam zas byl pohovor a já si tam vyhlídla jednu moc milou slečnu kterou doufám že vezmou. Cestou domů mi před nosem ujel autobus a M. zrušila slíbené čekání u metra. Přislíbila ovšem zítřejší zapojení do pracovního procesu, čímž tam budu mít i ji i toho svýho... ani nevím co mýho je. Mýho případnýho budoucího. To zas budou oba naštvaný ať už se budu chovat jakkoli a M. tam přestane chodit úplně. Ačkoli mě dnes dopoledne v chatu rozesmála vážně míněným plánováním jak bude v práci šestkrát týdně což je něco co bych nedala ani já a přes vánoce tam bude deset hodin. Je totiž předsvědčená že její život bez zrcadlovky, navíc též kterou má její matka nemá smysl. Já si jsem realisticky jistá že to dopadne stejně jako její diety a cvičení a učení a všechno.



Doma jsem nepodlehla knedlíkům a upatlala si něco co považuju za ideální večeři - celozrnnej chleba, respektive to slepený zrní co si na něj hraje, vajíčko a zeleninu. Vlastně se dá říct že od doby co mám v mobilu zázrak jménem kalorické tabulky a zaznamenávám si tam každé sousto jím daleko líp. Jaksi se totiž před mobilem stydím mít hodnoty cukrů a tuků nad stovkou, takže dotyčnou věc jednoduše nesním. Že by mi něco takového hrozilo u bílkovin a vlákniny, to říct fakt nejde. Tam jsem upřímně řečeno ráda už když se dostanu na polovinu. Netuším co s tím provádět protože ty hodnoty jsou prostě nesplnitelný. Z výplaty si ale míním koupit Psyllium a možná mrknu i po proteinu, takže má osobní trenérka a výživová poradkyně může nějaký konkrétní doporučovat a nejlépe i vymyslet jídelníček ve kterém by koupě nebyla nutná. A upozorňuju že žrát třikrát denně tvaroh nemíním, byť by to s ním vycházelo. Do čeho se ovšem vejdu s přehledem jsou paradoxně kalorie. A to jsem si jejich hodnotu snížila přibližně o 500 než mi doporučovali, jednak bych to prostě nebyla schopná sežrat, ale hlavně mi to přišlo kontraproduktivní. S takovou horou žrádla člověk přece zhubnout nemůže! Já ale zhubla. Na váze mám číslo které tam nebylo už pěkných pár měsíců. A to si ještě ta pošahaná aplikace představuje že budu započítávat do aktivit i takový koniny jako cestu na metro a do práce nebo dokonce sezení - pokud je sezení aktivita, jsem vrcholový sportovec, se školou a prací jsem si napočítala minimálně deset hodin, což se rovná více než dvěma stům kalorií. A mě přijde amorální díky tomu žrát ještě víc. Takže se s tabulkami peru, ale zároveň jsem do nich zamilovaná. A už sem nepotřebuju a tudíž ani nebudu dávat jídelníčky.



Zlepšilo se to i se cvičením. Zamilovala jsem si svůj zadek, takže kdykoli jdu kolem nějakýho zrcadla, kroutím se u něj jak idiot abych na něj viděla. Máme ho ve škole i práci. Kromě toho bych řekla i že zeštíhlely stehna, už fakt bylo na čase. Jediný co se totálně nemění je ta oblast o něco výše, i kdybych žrala ty pilule po hrstech.Z výplaty si míním koupit dražší a nakombinovat je i s antikoncepcí a těmi současnými a to by bylo aby mě taková dávka hormonů neudělala normální holkou. Jinak už fakt leda šetřit na plastiku. A to by bylo na rok. Moc nezabírají ani ty na vlasy, pořád je musím mýt denně (a už mi z toho hrabe) a že by vyrostly říct nejde. Možná ale čekám jen zázraky. Ale zpět k tomu cvičení abych si tu furt jen nestěžovala. Dřepů dám najednou sto a teprve pak začnu pociťovat něco jako bolest. Bývaly časy kdy jsem chcípala i z třetiny a zas tak dávno to nebylo. Kolena z nich nebolí vůbec. Po vánocích přemýšlím o koupi rotopedu, to totiž bývají ve slevě když všichni hromadně plní novoroční předsevzetí; kdybych na něm psala, byla bych špejle - ale to nehrozí. Jen naprosto netuším kam by se do toho našeho minibytu vešel, takže si spíš začnu od března platit posilku. Od března proto, že tou dobou už budu mít vyděláno na všechny důležitý věci a tudíž budu v práci míň, nejspíš jen třikrát týdně. S bazénem po vánocích jsem se tu už asi některým chlubila. Protože můj současný smysl života nejspíš tkví v touze být dokonalá. A nemít čas si připouštět že na mě každej dlabe a mě tudíž nic jinýho nezbyde. Nic nového.



Co do psaní to jde říct jedinou větou. Píšu. Pardon, tak tedy i jedním slovem. Píšu a píšu furt. Píšu a děj se až děsivě rychle hýbe kupředu, moje malá holčička Melinka mi roste před očima. Už se mi ji dokonce podařilo zamilovat. No, ještě bude zábava. A co na tom že jsme už asi týden pořádně nespala.Moje upíří nastavení má koneckonců svůj název xD



Pátek. Připisuju ho sem byť je o den později, protože jste se doteď neuráčily sdělit nějaký komentář. Pravděpodobně si vás odnesl čert za to jak líné jste blogerky a čtenářky. K nám přišli do třídy. Celej den se kvůli tomu vyšilovalo, ale kupodivu ne těšením nýbrž strachy. Nejspíš moje spolužačky zlobily, protože třídu zabarikádovaly lavicí a židlemi až ke stropu. Naši pekelnou návštěvu to ale neodradilo, přišli i tak a všechny nás počmárali, já si kvůli pozdější práci kryla obličej. Jedna z mých hysteričtějších spolužaček udělala scénu a celkově máme naprosto sucharskou třídu. Zbytek dne byl nuda, byť se k mému zděšení začíná plnit můj kalendář v mobilu termíny všemožných seminárek a testů. Učitelé se zbláznili. Po škole jsem si skočila na oběd do Tesca, opět klasické čínské nudle, tentokrát i s čtvrtkou kuřete. Byla jsem tak přecpaná že jsem následujících osm hodin nejedla. Jak jinak. Pak mrkla i do Terranovy a objevila tam pásek v až neuvěřitelném výprodeji, takže jsem jeho vlastníkem. V práci se opět volala stejná šílenost, zas ty nepříjemný lidi z Pardubic, který byli dnes příjemnější, ale zároveň zaneprázdnější jako vždy v pátek a na Mikuláše obzvlášť. Naštěstí mi k němu nikdo nezkoušel nabízet čokoládu. Vím totiž že bych ji neodmítla a štve mě to, byť si stále své hodnoty hlídám. Půl hodiny po mě tam přišel ten dement na písmeno M. kterému nevím jak říkat, byť to po dnešku asi vědět budu. Protože jsem ale seděla jinde, celou dobu jsme neměli čas pořádně pokecat, takže mi zabral celou pauzu, byť mě podaroval Marlborkou, což nejde odmítnout. Své jsem pochopitelně měla, ale byla bych blbá si nebrat. Mimochodem, to kino v neděli platí. A nejenže platí kino, ale platí i on, takže jsem zachráněná a peníze mi do výplaty vyjdou xD Pak se mnou jel až k nám, což zas taková oběť nebyla, protože to měl při cestě. Rozhodně ale neměl při cestě hodinu sezení na mé milované nikotinové lavičce (jejíž účel byl zachován) a kecání o hudbě, filmech, práci a všech možných dalších blbostech. Potkali jsme tam cestou Z., A., D. a T., která tam kupodivu (a bohužel) nebyla s P. ale i tak jsem si jistá že se se ona informace zdárně rozšíří celou partou a tudíž i k onomu kreténovi. Aspoň zas nebude moct rozhlašovat že to dělám pro efekt. Kdybych totiž dělala něco pro efekt, nelíbala bych se s ním až u domu, ale už na té lavičce s celým obecenstvem. Takže bych ho možná mohla nazývat mým současným, byť zdaleka neplatí že bych chodila s každým s kým se políbím. Stejně jako opět neplatí že bych byla zamilovaná. Ve wishlistu to mámm koneckonců až do nového roku zakázaný, tak co xD