29.11.2014 aneb pokroková

Ahojky,

dnešek je vážně divnej den. Nevím jestli pěknej nebo ne, ale něco je a něco... míň. Ale napsat o něm musím, takže nebojte, kapitoly se dočkáte ;-)

Ráno, tedy ta chvíle kdy jsem v posledním možném termínu vstala abych stihla práci. V metru jsem jela s jednou místní holkou s níž se moc nebavíme, ale kdykoli se potkáme, nezastavíme pusu. Ano, afektované. Pochopitelně jsem se jí pochlubila se svým statutem zaměstnané. V práci jsme se školili na novej projekt, opět banky, ale tentokrát desetiminutové a zaměřené ne na tu Komerční, ale na Raiffeisenbank, jíž ani pořádně neumím vyslovit, natož se o ní vyptávat. Ale půl hodiny se školila, čtvrt byla na pauze a nejmíň hodinu byl spadlej systém, takže to tak zlý nebylo xD Ten dement co ho dnes znám už přesně měsíc se opět bavil s tou krátkovlasou nánou, ale poté co jsem šla do kuchyňky uvařit si asi desátej čaj a on tam byl taky a zakecal se se mnou téměř proti mé vůli (jsem přece pilná pracovnice) vzala jsem ho na milost (zvlášť poté co mi M. napsala že si jí stěžuje že ho ignoruju) a bavila se dokonce i s tou jeho husou, respektive jsme spolu šli na polední pauzu na cigaretku. Ukázala se celkem fajn, pokecaly jsme o té mé spolužačce jíž zná a ten chudák skoro celou dobu mlčel xD A stihla jsem se dokonce i najíst, zázrak! Navíc mi během směny psal kámoš toho kluka s kterým jsem byla včera na odpolední pauze na cigaretce a protože jsem se nenechala ukecat k cestě na Staromák a hledění na stromeček, aspoň mi přijel naproti a jel se mnou skoro celou cestu domů. Během té doby mě střídavě balil a střídavě mi vykládal o tom jak je ze mně paf ten jeho kámoš. Prej o mě básnil hodinu a půl. Nechtěl ale říct co, byť jsem se fakt snažila xD



Cestou z práce jsem měla sraz s babi a konečně jsme se vydaly zásobovat rodinu. Pořídila mi mobílek, respektive mi na něj do patnáctýho kdy přijde výplata půjčila a já pak byla zbytek nákupu úplně nepoužitelná, protože jsem si s ním hrála. Naštěstí ale natolik duchapřítomná abych babi donutila konečně mi pořídit to burákový máslo. Dobrotka to je, vážené. Pak ještě dalších pár věcí, prostě klasika. Přijela mi naproti matinka s tou její ženatou láskou autem a já celou cestu stahovala nejdůležitější aplikace, tedy Messenger, Snapchat, Instagram, Kalorický tabulky, Retricu a další koniny. Mimochodem, máte nějaký tip na super aplikace do mobilu? Podělte se ;-) Když budete hodný, můžete si Andee přidat ;-) Divila jsem se jak jsem bez všech těch věcí mohla existovat, je to přece šíleně důležitý moct si do mobilu evidovat každý snězený sousto, každou písemku a termín práce, zjistit na okamžik přesně kdy vám přijde mail (potažmo tedy komentář) nebo chat, konečně si dělat selfie s přední kamerou a moct si vyfotit... cokoli. Nejspíš sem budu víc přidávat vlastní fotky, nejen ty internetové. To ale předpokládám nikomu nevadí :-)



Když jsem se pochlubila M., zaujalo ji to dokonce natolik že byla ochotná se mnou jít na naši nikotinovou lavičku a můj draze vydělaný majetek ohodnotit. A sítem jejích kritérií prošel, takže mi ho sebrala a přidala se u mě na všech těch zmíněných aplikacích, sto let mě učila se Snapchatem který pořád nechápu stejně jako jeho celkový smysl a moje vlastnictví ji opět nakoplo k lásce k práci, takže se sama postarala aby tam chodila častěji. V realitě to tedy znamenalo že donutila svého kluka jít tam v úterý na pohovor aby spojila příjemné s užitečným a nemusela mít pocit že toho chudáka zanedbává. Asi hodinu jsme mu tedy obě dávaly rady do pracovního života, tipy i informace zasvěcených. Pak M. vysvětlila coby důvod proč tam nejde zítra že jde za P. do nemocnice a veškerá moje radost opadla. Byla jsem podrobně informována jak při florbalu byl strčen a spadl rukou na mantinel, čímž si ji zlomil a to dokonce nadvakrát, navíc potřebnou pravačku. Když jsem ale zjistila že se během toho týdne dal dohromady s T., tou patnáctiletou tuctovkou, už mě to tak netrápilo a když M. láska měla typicky specifickou poznámku že si chudák nejmíň čtvrt roku nebude moct honil a pak dodal že to za něj udělá T., dokonce jsem mu to až přála. Tedy to první, z druhého jsem asi půl hodiny vyšilovala vzteky. Hrozně moc mi toho uniká, zatímco vydělávám. Svět se mi mění před očima a nejde s tím nic dělat. A P. s tou malou čúzou je vážně terno. Prej jsou jen kámoši s výhodama, ale to je možná ještě horší, byť je tím pravděpodobnější že ho to brzo přejde. Je to přece přelétavej idiot.



 Pak se ale spásně rozezněl můj milovaný Messenger a já zjistila že po mě touží nikoli P., nýbrž ten kluk s kterým jsem byla včera na pauze. A pochopitelně se, stejně jako jeho kámoš jmenuje na M., čímž se jeho pojmenovávání notně ztěžuje. A touží po mě asi doopravdy, protože nejenže ze mě vymámil mobil, tedy přesněji řečeno jen jeho číslo protože mobil bych nedala ani z ruky, natož někomu jinýmu, ale ještě mě chtěl vidět mimo práci. Nakonec jsem se před těmi dvěma idioty kterým říkám přátelé dohodla na kinu, takže se mi konečně splnilo předsevzetí sehnat někoho s kým půjdu na ten nový díl Hunger games, který musím vidět. Pak mi psal ještě H. s nímž jsem se domluvila na úterku, kdy mě bude učit řídit. Možná to byla jen demonstrace proti P., protože nesedět s těmi dvěma, nikdy bych to neudělala. Nesnáším dávat klukům které nechci naděje. Sama vím až moc dobře jak zlý to je. Protože z toho projevoval až nebezpečně velké nadšení, vyděsila jsem se a honem naplánovala že pojedem vyzvednout ke škole M. a pak i jejího kluka z toho pohovoru, abych s ním neměla šanci být sama. Souhlasil, jednak je s M. i jejím klukem kámoš, ale hlavně by pro mě udělal cokoli. Nakonec mi ještě psal ten kámoš onoho kluka jestli mi skutečně napsal, protože ho k tomu musel celej večer dokopávat. Prostě jsem nestíhala odepisovat, natož když se k tomu přidala ještě ta nezkažená Mm., vyzvídající na téma kluků. Přesto jsem ale vyšilovala ohledně P. a kamarádčin kluk to nedokázal pochopit. Sto let jsem mu tedy hystericky vysvětlovala ženskou logiku, kdy já sice randit můžu, míním a dokonce možná až musím, ale P. nesmí. M. mi radila ať s tím dotyčným z práce po tom kinu začnu i chodit abych se na P. vykašlala a já souhlasila, byť opět spíš protestně než doopravdy. Ale do kina se těším. Zní to jako typická holčičí zkušenost která mi k životu chybí. Přesto bych tohle všechno co mi vy určitě zas budete závidět vyměnila za jednoho neschopnýho mrzáka s nadcházejícími problémy se sebeuspokojením.



Zbytek večera se skládal z hraní s mobilem, psaní a prohlížení prosincového Avonu. Ani jeden ze seriálů jsem neviděla a zítra to pravděpodobně dopadne stejně. Do banky taky nepůjdu, protože matinka usoudila že si můžu nechat nadále posílat výplatu na její účet který je z jistých nezveřejnitelných důvodů stejně napsán na mé jméno. Dokonce mi nechá i kartu. Zítřek vidím ve znamení práce se svými kamarády... a dál nevidím. Umím ale koneckonců předpovídat jen katastrofy, takže je to jen dobře. A víte co? Zas mi začíná bejt blbě, protože to už tu dlouho nebylo, že.

Sn: x
Sv: Corny big banánová, 125 g borůvek (vanička)
Ob: kuřecí polévka
Sv: celozrnný chleba s burákovým máslem
Ve: 1/4 grilovaného kuřete, kaiserka se sýrem
Cvičení: výzva břicho + zadek (50x)