23.+24.1.2015 aneb (ne)romantické

Ahojky,

jestli minulej deníček měl název amorální, v tomhle se ze mně už vážně zblázníte. Už připadám jako coura i sama sobě. Tenhle deníček se ovšem dá shrnout na přehled a výčet romantických i neromantických gest a pohnutek xD Mimochodem, co ta trapná neaktivita?! Jen co vás neuháním na facebooku každý buď nečte vůbec nebo čte a nekomentuje ;-(

Takže tedy začněme pátkem, dnem kdy se konečně začalo něco dít protože jsem byla uschopněna a od doktorky mířila rovnou do práce, se zastávkou v DMku pro onu voňavku a abych si nahnala hodiny, měla v plánu osmihodinovku. Zvládám ji s přehledem a dokonce jsem i přemýšlela o prodloužení. V práci byl při mém příchodu nácvak, jediný volný místo vedle K. a já z toho ani nedokázala bejt náležitě nadšená, protože se před ním stydím mluvit s lidma, jelikož mě občas dostávají do situací z nichž se musím složitě vykecávat a přijdu si u toho děsně neprofesionálně, kdežto jemu se to logicky po těch nevímkolika letech nestává. Navíc to byl on, kdo o mém přijetí rozhodl, takže mám pocit že musí poslouchat každé moje slovíčko a u každého přeřeku si říkat jak mohl takový střevo přitáhnout do firmy. Takže jsem byla poněkud na nervy a celkem to bylo vidět, navíc se projevila i moje končící nemoc, takže jsem furt kašlala a měla rýmu. Zkusmo jsem se K. zeptala jestli nevede kapky proti kašli a on asi čtvrt hodiny hrabal než je skutečně objevil, já si je nalila do čaje a od tý doby zázračně ani nezakašlala. Budu muset zjistit jak se jmenujou. Bojovala jsem tedy už jen s rýmou, byť mi nabízel i kapky do nosu. Vlastně jsme se celkem zakecali, takže kolem poledne přešla tréma a o polední pauze jsem jaksi nenápadně čekala kdy dokončí hovor abych s ním šla na cigárpauzu, takže si předtím uvařila kafe a čaj, zavtipkovala při tipování původu neonově modré barvy čaje (padaly narážky na Kameňák i ústní vodu), pak skočila do trafiky, najedla a konečně ten dement dokončil hovor a já si mohla pět minut před koncem pauzy zapálit. Dá se říct že to stálo za to. Aspoň jsem tedy zjistila že mé legíny v kombinaci s "Bad girl" voňavkou nosí štěstí. Nejlepší investovaná pětistovka mého života. Líbala jsem se v nich s blonďákem, eM.... nicméně s K. fakt ne. Jen sám od sebe zavedl notně osobní téma, kdy jsem si sice potvrdila domněnku že je mu jednou tolik co mně a dozvěděla se že nevede děti ani žádnou manželku/partnerku/"kamarádku", ale mnohé zjišťoval i on a nebyly to věci které bych běžně prozrazovala každému. Byly to věci o nichž není informovaný ani eM., byť se ho relativně nejpravděpodobněji týkají. Ještě tak nejzveřejnitelnější z nich je otázka na nejdelší vztah, kdy jsem začala sáhodlouze vysvětlovat jak to se svými vztahy mám a že uznávám jen kamarády na cokoli na co mám náladu a vztahů nejsem schopná. Ale věci, na něž mívám náladu jsem už specifikovat nechtěla. Bylo to vážně celkem zvláštní. A jako obvykle, kdykoli už mám pocit že bych měla získat někoho koho jsem si vyhlídla, jsem zjistila že o to zas tak nestojím. Jenom to pozvedlo ego sražené nulovým pokračováním s blonďákem, o které bych sakra moc stála. Ale tím víc to nejde. Těsně po pauze jsem chvíli netušila jak se k němu chovat, ale naštěstí chytila hovor, takže měla od téhle starosti na třičtvrtě hodiny pokoj a pak to tak nějak samo přešlo, takže jsme se dál tlemili na téma našich hovorů, oba chatovali na mobilech, k němuž jsem si půjčila i nabíječku a občas jsem se ptala i na nějaké pracovní souvislosti, ale zas už jsme byli mezi lidma, takže nebezpečné hovory pokračovat nemohly. V půl čtvrtý navíc přišla Hann, na mé sezení vedle něj zvedala obočí a myslím že mi ani mé pravdivé vysvětlení že jinde místo nebylo nevěřila. Komunikovala jsem tedy přes uličku i s ní a na odpolední pauze se bavila jejím vyprávěním o sedmnáctičlenné rodině která prý nebyla cikánská. Všem třem nám to přišlo neuvěřitelný. Ani teď jsem svou milou Hann nezkazila, byť mi to slibovala, mrcha slušná. Odcházela jsem v šest, tedy hodinu po pauze, hodinu před K. který se mému odchodu podivoval a dvě před Hann a přihlásila si celý víkend (nějak tu nemoc vynahradit musím a moje práce je zábava a relaxace) a byla jen ráda že to udělala dost včas, protože byla na víkend zaplněná kapacita. Už v práci jsem si tedy říkala že tohle bude hustý, ale doma zjistila že pracovní složení bude ještě katastrofičtější. Kombinace mé slečny blogerky M., eM. a K. která měla být původně doplněna ještě o Hann a mou drahou reálnou i knižní kamarádku (chraň nás bože všeho zlého, zvlášť pokud má nejdražší nemá vůbec tušit o tom odkud znám holky a hlavně v jaký vztah mám ke K. a ani že s eM. pouze "kamarádím") by měla být skutečně zajímavá. A znepokojivá, z nejednoho důvodu. Zvlášť když se mnou má eM. jisté plány které se mi vůbec nelíbí a tím nemyslím jen onu činnost hýbající světem, ale zatracenej vztah kterej mi řekl že chce, byť jsem ho provokovala ať si ho klidně sežene a dotyčnou přivede ke schválení. Sama nevím, do jaké míry vtipkuju a do jaké mluvím vážně. Přijít bych o něj nechtěla, ale jinak než teď to taky nechci. A ze všeho nejvíc se chci jít ožrat do toho podniku kde má praxi blonďák. Doufám, že ještě někdo nemyslí že bych byla slušná holka xD



Sobota. Skoro jsem zaspala, vzbudila se asi půl hodiny před odchodem, ale nakonec všechno krásně stihla, dokonce i koupit pití pro M. a asi dvě minuty čekala na metro, v němž jsem snídala. S M. jsme měly sraz v tramvaji, vrazila jsem jí pití i Fitness tyčinku a ona si opět nenechala vnutit cigaretku. Mrcha to je. Slíbila ale že borůvkové camelce neodolá. Stěžovala jsem si jí na absurdnost faktu že K. je o pouhejch šest let mladší než má matka a jednou tak starej než já a upozorňovala ať o ničem z toho neříká eM., že se mu už takhle nelíbí to co ví, tedy aférka s blonďákem. On ani jeho otec se mimochodem stále vůbec neozvali, takže už sháním šaty na jejich pohřeb. Budou černý, mini, možná i bez ramínek ale každopádně s výstřihem až bůhvíkam a budu k nim mít síťovaný punčocháče, aby rozloučení s nimi proběhlo v duchu jejich života xD Pochopitelně chápete, že kecám, ale síťované punčocháče si koupím, jen co přestane bejt takovej mráz xD Abych byla coura doopravdy xD Ale zpět. eM. už v práci byl a já myslela že ho zavraždím za místo, kam si sedl. No, aspoň jsem je měla oba najednou na dohled a mohla tím směrem zírat bez potíží xD Zjistila jsem že se školím a po puštění videa i to, že jde o projekt na banky, který se volal už někdy kolem listopadu. A vzpomněla jsem si jak jsem ho včera slyšela někoho volat, divila se jak to že se to volá znova, K. mi vysvětloval že se tohle volá furt dokola aby se aktualizovaly informace a já si postěžovala že mě tenhle dotazník bavil a státní správa mi leze na nervy. Takže jestli rozhoduje i o tomhle, mám to dobrý. Mrkla jsem po něm, ale jinak si ho celý den nevšímala, jednak nebyla příležitost, jednak jsem tam měla ty dva. Na polední pauze byl s blonckou supervizorkou, která ten den seděla i na recepci, takže bylo ustavičně zavřeno. Mám takovej pocit že některý lidi jsou totálně na všechno xD Občas jsem ho přistihla mým směrem koukat, nejen když jsem se příliš hlasitě bavila s M. nebo přes uličku s eM. nebo se něčemu tlemila, což bylo skoro furt, jelikož proti mně seděl chlap co furt usínal a padaly mu u toho sluchátka.



"Asi se nemusím ptát co budeš dělat o jarňákách, že ne?" Za workoholičku mě už považují všichni automaticky a já se té pověsti nebráním.
"Jasně že tu budu," souhlasila jsem automaticky, pak se zamyslela a opravila se: "Ba ne, zjišťovala jsem to a blonďák má jarňáky až po mně, takže budu chodit do toho baru kde má praxi a do práce odpoledne." Že je zákaz pracovat pod vlivem alkoholu bylo jasné, stejně jako fakt že tak chovám v práci i střízlivá. Stejně jsem ale věděla, že tam nepůjdu, byť finta zamířit tam s předstíráním okna a zjišťovat od něj co se dělo byla nenapadnutelná. Stejně by tam ale určitě nebyl. Nebo na mě dlabal.
"Neříkalas že dělá v XXXlutzu?" Aneb když si někdo pamatuje všechno. Odklepnu další nepřijatý hovor.
"Tak tam asi je nějaká restaurace, nebo co já vim, asi nebude roznášet pití mezi matracema..." zvrátila jsem nad tou detailistkou hlavu, rozesmála se nejen faktu že dotyčnému spícímu pánovi opět spadly sluchátka, ale i té představě a zjistila že nás K. poslouchá. "Leda jako věrnostní program stálejm zákazníkům..." A že já bych tam nejradši byla furt. 
"Já s tebou nemůžu, mám prázdniny jindy." Myslím že M. v realitě říkala kdy, ale to už netuším.
"Tím líp, trojku bych s tebou stejně nechtěla," pochvalovala jsem si, zjistila že můj vytáčený telefon byl přijat a spustila nazpaměť naučenou formuli Dobrý den, jmenuji se, blablabla...., s uspokojením i přes přeslazeně změněný hlas zjistila že dotyčný nemá zájem a vytočila další, zatímco v mobilu hledala rozečtený čtvrtý díl Nástrojů smrti. 
"Já taky ne, stejně to nebyl můj typ," ujistila mě a mně se napůl ulevilo a napůl mě to urazilo. "Jak si můžeš u toho číst?! Vem Marečka," navrhla nepochybně škodolibě a já zkontrolovala jestli telefonuje. Opět mi byl přjat hovor a se stejným výsledkem.
"Probůh, co ty máš za vkus?!" Další přečtený odstavec, kdy se ke mně M. nakloní aby zjistila u čeho jsem. "Si zvykneš, to monotónní vyzvánění už ani nevnímám," předváděla jsem ostřílenou profesionálku. "O takovou trojku by asi nestál dokonce ani ten mrňavej děvkař," usoudila jsem a zároveň si vzpomněla na vyprávění maminky, jíž cosi zmiňoval jeho otec. Pochopitelně tedy ne se synem, s dalším členem kapely. Jak říkám, muzikanti jsou největší prasata. 
Když už ale M. Marečka připomněla, naklonila jsem se k němu přes uličku se zjištěním že nevolá. "Hej, demente, kdy máš jarňáky?" Odpověděl až napodruhé a cosi neurčitého, ovšem významnými posunky se dožadoval vypadnutí na chodbu. K. už nám věnoval veškerou pozornost a já nejen proto odmítala a místo polibků jsme si tedy vyměnili akorát neslušná gesta přes uličku. O chvíli později zmizel kecat se supervizorkou až jsem se děsila jestli nás nešel prásknout.



Aneb jak to vypadá když má někdo ideální práci. A když si pamatuje každou koninu. Že bych se nicméně flákala říct nejde, udělala jsem dva hovory asi na půl hodiny a navíc se půl hodiny školila a další půl trvala pauza. Celkem měly být dokonce asi čtyři, ovšem jeden skončil když mi respondent odmítl říct u které je banky a druhý když M. omylem vykopla zapojení mně i dalším dvěma lidem kteří k dané zásuvce byli připojení. Takový to když voláte, najednou obrazovka zčerná a vy čumíte jak idiot. Asi minutu jsem přemýšlela jestli s tím jít za K., na něhož se s technickými problémy obrací každý, ale nakonec zamířila za supervizorkou. M. se nicméně ukázala být i užitečná, jelikož se se mnou podělila o oběd, tedy asi tunu úžasnýho bulguru s tuňákem a kukuřicí. Měla jsem ho poprvý a zachutnalo mi to, byť chutí trochu připomíná kuskus. Jedla jsem to skoro celou přestávku a eM. mě furt rozesmíval, takže jsem stolovala jako prasátko a za test do něj furt píchala vidličkou. Vážně milé. I s M. jsme řešili emancipované ženy které vařit neumí, nicméně jí se to netýká a já se stejně vdávat nechci, při své lásce k závazkům.
Co dál říct k práci už mě fakt nenapadá, i tak to bylo zatraceně vyčerpávající, takže akorát ještě zmíním že jsme na ni po práci čekali než dovolá, já tradičně seděla na své zítce, kouřila, on stál vedle mně na schodech a jednou by se ke mně konečně nemusel sklánět, ale stejně jsem nějak neměla líbací náladu, ovšem do nostalgie mě hodilo když mi v mobilu pustil jednu písničku z Hunger games. Dávám ji sem. Nejhezčí na tom bylo že si pamatoval jak jsem ho u filmu upozorňovala že ji natočili podle té samé v knížce. Možná by i bylo romantický se u ní líbat a tři minuty v kuse by byly minimem mé výdrže, ale stejně jsem odmítala, sama nevím proč. Možná právě proto jaká přeslazená romantika by to byla. Jsem jednoduše případ. Všichni tři jsme pak šli na tramvaj a líbala jsem se akorát na rozloučení po výstupu z tramvaje. Nějak mi to nevadí.



Z odpoledne jde říct akorát to, že jsem přišla, znovu se naobědvala, zjistila že fotbalový trénink, na nějž jsem měla jít byl zrušený a usnula. Simíci na mě mají garantovaný uspávací účinek. Většinou je hraju před spaním a ráno zjistím že jsem usnula u otevřené hry. Hlavně že se divím že se mi furt vybíjí mobil. Stejně tomu tedy bylo i teď a já se mezi bdělé vrátila asi o dvě hodiny později, kdy mi chatovala má nejdražší, jíž by fakt bylo jednodušší říkat Michalka, jelikož stejně všichni víte jak se jmenuje nejen podle knížky. Jednak se zítra skutečně chystá jít do práce, což není tentokrát žádný klam a má to i od pátku přihlášené, takže vyzvídala co se volá, kdo tam bude, kdy dát sraz a tak dál, jednak se tradičně potřebovala vyzpovídat. Ukázalo se totiž že ničemu nejde věřit. Dokonce ani osudovosti jí a její lásky. Po asi roce a třičtvrtě totiž zjistila že je na vztah na celej život ještě mladá a je v komplikované situaci, zvlášť proto že on ji vždycky miloval víc než ona jeho. Poslední měsíc jim to nicméně neklape už v žádném směru, takže by s ním nejradši byla jen kámoška s výhodami, což jsem jí nemohla neodsouhlasit, jelikož je to skutečně ideální způsob. Stejně jsem nevěřilla že by spolu skutečně zůstali celej život, byť mi to u nich přišlo o dost pravděpodobnější než u jiných párů které znám. A i oni krachují. Svět spěje k zániku. A má nejdražší navíc svou náklonnost tříští mezi dva kluky, což jejímu problému ani šancím jejího kluka moc nepřidává. Ještě v deset jsem ji tedy vytáhla na cigaretku, byť jsem jí ji musela dát, byla nenamalovaná a navíc mrzla a prostě jsme kecaly jako za starých časů a bylo to pěkný. Nic moc jsme nevyřešily, ale prej bych měla bejt svatá, když to pro ni dělám. No, možná leda v tomhle směru, drahá kamarádko... Nicméně o mém úletu a už i vztahu k eM. ví, takže jsem zvědavá na neděli xD



PS: už mám napsanou úvodní kapitolu k příběhu na pokračování, zveřejním koncem měsíce. Vy zatím vymýšlejte své popisy postav  a posílejte mi je ;-)
PS2: aktualizovala jsem Wishlist xD
PS3:  pokud chcete kapitolu, ozvěte se, jinak budu deníčkovat furt dál, jelikož se toho poslední dobou dost  děje xD
PS4: pokud ji nechcete, radši mi to ani neříkejte xD
PS5: stejně jsem už asi dva dny nepsala, byť mám opět osnovu k druhému dílu Waissové mladší alias Melanie
PS6: už bych asi měla s tímhle ujetým systémem skončit xD