8-10.12.2014 aneb ospalá

Ahojky,

tak jsem se s vámi podělila o svůj život naposledy v neděli, což se musí napravit, protože můj život je jeden velký sled neočekávaných komplikací.

Tak zaprvé a především, Už to nedávám. Opět se ukázalo že nejsem nezničitelná ani s ochrannou rukou všeho toho kofeinu kterým se udržuju v provozu, který opět zastupuje můj spánek. Co bych tak chtěla s dlouhodobým spaním necelé čtyři hodiny. Takže asi není až takovým překvapením že jsem v  pondělí, po  tom neslavném kinu zaspala. A to pořádně, vzbudila jsem se až ve čtvrt na deset. Respektive v sedm, aniž bych vnímala budík v šest a spala dál. Prostě to bylo silnější. Musela jsem tedy vyřešit jak to zařídit se školou. Nevnímaje nadávky maminky jsem se lážo plážo nasnídala, namalovala a vyrazila do školky pro hodnocení z praxe. Zastihla jsem dětičky nacvičujíce nějaké představení a můj miláček V. mě zval na jejich besídku, na níž právě tohle představení bude. Nemohla jsem odmítnout. Byl to ale jediný úspěch tohoto dne. Ředitelku se mi sice podařilo po dlouhém hledání zastihnout, ale pro hodnocení jsem se měla stavit až odpoledne. Mazala jsem tedy do školy na poslední dvě hodiny, vesměs zbytečné, jako ostatní celá informatika, ale aspoň jsem během nich stihla vyřídit nejdůležitější korespondenci (ano, Andiein mail) a vytvořit další část prezentace o té praxi, která měla být na úterek. Poslední hodina odpadla a já si už už libovala při představě volného dne, když mi zavolali z práce že musím do úterka dovézt podepsanou smlouvu od rodičů jinak budu bez výplaty. A to víte, Andee udělá pro výplatu cokoli, zvlášť když tam byla tenhle měsíc ustavičně. Po škole jsem tedy dlabala na školku, spěchala domů a odtamtud se smlouvou zpět do práce, kde jsem rovnou i zůstala. Pondělní směny jsou nejlepší, jak jsem zjistila, protože lidi jsou ochotní po víkendu, takže jsem těch nemožných dotazníků udělala víc než v jiné dny. Směna byla celkově fajn, jelikož už tam většinu lidí znám, a to nejen mých vrstevníků chodících tam vesměs hlavně o víkendech, chytla jsem místo vedle té mé blond jmenovkyně, neskutečně milé osoby která mi nahradila M., protože se s ní kecalo podobně příjemně. Odcházela jsem až v sedm a myslela že zmrznu. Tolik tedy k tomu že rodiče mají vždycky pravdu. Mají. Přesně tohle mi totiž předpovídali. Cestou od metra jsem potkala D., jednoho ze členů mé party do níž už ani nestíhám patřit a on mě dotáhl až na naši obvyklou nikotinovou lavičku, kde byla i T., jeho holka N. a F. a všechny pochopitelně zajímalo co že to bylo za kluka se kterým mě tam minule viděli. Usoudili tedy jako všichni že s ním chodím a já to ve jménu reputace nevyvracela, byť ho za svého kluka nepovažuju. Proč by si to ale nemohli myslet, že. Hlavně určitá osoba. A večer jsem pochopitelně psala a psala... a pak se šíleně divila že jsou zas dvě ráno...



A že jsem ráno znova zaspala. A opět musela připustit že mají rodiče pravdu. Tentokrát nešlo spoléhat na školku, ale stejně jsem tam mazala abych si vyzvedla to hodocení pro něž jsem měla jít už den předtím. V. a ostatní zlatíčka zdobili perníčky. Dostala jsem kýžený papír a mazala pro omluvenku na gyndu, pod zástěrkou touhy po antikoncepci. Gyndařka totiž je jediná má doktorka k níž se nemusí objednávat předem. A tentokrát tam dokonce ani neměla frontu, takže jsem na odpoledku už pěkně  seděla ve třídě a nechávala si vymejvat hlavu angličtinou a znakovkou, otravnými jako obvykle. A uspávajícími, nejen kvůli mému nedostatku energie. Během školy mi napsala M. se žádostí abych s ní jela do práce odevzdat její smlouvu, takže jsem ve čtyři utahaná mířila na opačnou konečnou metra B než je můj domov kde jsme měly sraz. Musím říct, že můj orientační nesmysl se opět projevil, protože muset tam jezdit častěji, ztratila bych se. Tři zastávky s jedním názvem, kdo se v tom má vyznat?! Nakonec jsem ale sedla do prvního busu co jel a dostala se na tu správnou z nich a dokonce tam i objevila M., daly jsme si cigaretku a mířily opět přes celou Prahu do místa našeho pracoviště kde jsem se zdržely asi tři minuty a hned zas mířily domů. Zima ještě větší než v pondělí, pokud je to vůbec možný. Ale asi to možný není a jen se projevilo že jsem neměla silonky. Cestou jsem se hádala s oním kámošem z práce kterých mám tolik že určitě nevíte kterého z nich myslím (takže je to ten se kterým jsme se s M. seznámily ten první den) když mě opět podezíral ze zadanosti a ani se nenamáhal mi vysvětlit jak k téhle urážlivé domněnce přišel. Ujistila jsem ho že chodí tak maximálně on se mnou, protože já na líbání a kino nepotřebuju vztah a on mě považoval pomalu za couru, načež se mi hluboce spiklenecky svěřil že tu krátkovlasou čúzu co je na ní furt nalepenej nejspíš miluje a já mu ještě musela dělat vrbu a poradkyni. To jsem to dopracovala... jako by nestačilo řešení jednoho složitého citového dramatu... na tohle je totiž právě Andee expertka, že? Vážně nevím jak si můžou lidi myslet že jim můžu poradit já, když sama ve svých vztazích plavu. Přesně řečeno se v nich topím. Večer mi totiž psal sám dotyčný údajný přítel který mi vnucoval že na čtvrt hodiny přijede aby mě viděl protože jsme se neviděli dlooouho (od neděle večer) a ještě dýl neuvidíme (do pátku v práci). Bylo až dojemný jak chtěl bejt se mnou, ale já byla zmrzlá, hladová a unavená a celkem netaktně ho odmítla a pustila si místo toho Upíří deníky. Ať žije romantika. A večer opět psala, jak jinak.



Co se ovšem ráno nestalo? Já dokonce vstala a to dokonce i včas. Dalo by se říct že jsem i stíhala, zázrak nevídaný. Po cestě jsem si koupila cigaretky a den byl vesměs fajn, psali jsme z frániny a já to dokonce i uměla (číslice a měsíce) a přežila jsem i tělocvik, byť byl nenáviděný basket. Těsně před ním si to přiřítila naše milá E., že doteď hledala kalhotky. Mimochodem, tělák máme čtvrtou hodinu. Spala totiž u jakéhosi kluka a ráno se jich zaboha nemohla dopátrat. A co víc, po těch třech hodinách údajného hledání dokonce přišla bez nich. Byly jsme z ní mrtvé. Kromě toho se v naší třídě objevilo zrcadlo které jsem doteď neměli a které se shodou okolností zrovna ztratilo z učebny číslo osm. Pozoruhodná náhoda, že? V matice jsme tradičně nikdo okázale nic nechápali a i z toho měli zábavu největší, ale spíš v takovém tom zoufalém druhu legrace. Ono to občas jinak nejde. Opět jsem si tedy psala s M. která se flákala doma a daly jsme si sraz na naší nikotinové lavičce za splněním jejího názvu a účelu. Doma jsem si pak chvíli četla, respektive tak dlouho dokud jsem nedočetla poslední díl Harry Pottera (který jsem počítala že dočtu příští rok) a pak zamířila do školky abych zjistila že besídka na níž jsem šla bude až příští týden kdy navíc budu v práci. Takže jsem ze sebe udělala debila zbytečně. Milé. Šla jsem tedy rovnou za M. a i s jejím klukem jsme šli do obchoďáku pořídit cigaretky (mentolový P&Ska jsou v nouzi taky dobrý a navíc levnější, byť nevedou dlouhou verzi) a mrknout po vánočních dárcích, které sháněl spíš on a nás tedy dotáhl do všech těch mnou nenáviděných skate shopů z jejichž předraženýho sortimentu se mi zvedal kufr. Vyhlídla jsem si ale pár věcí v H&Mku a New yorkeru a pochopitelně i svém nejoblíbenějším Jennyferu, takže znovu připomínám že se těším na povánoční výprodeje. M. mě dokonale naštvala sdělením že jsou jí opět malé všechny podprsenky a musí si pořídit větší. Zákon schválnosti, já žeru pro tenhle účel takovejch prášků a kozy vyrostou nakonec jí! Pak jsme dali sraz s P., respektive s ním dali sraz ti dva a já doufala že se téhle situaci vyhnu, byť jsem ho neviděla tři tejdny. O nic jsem nepřišla, zlomenou ruku má zasádrovanou až k rameni a počmáranou všemi možnými podpisy včetně obrovského kamarádčina, vlasy ostříhaný tak že vypadá na patnáct a navíc byl opět bez cigaret. Já se ale nedělila, byť projevil snahu se se mnou po tak dlouhém nesetkávání obejmout a byl celkem milej, jako koneckonců celá tahle parta. Zřejmě mě mají radši čím míň mě vidí. Milé. Pak si to ale zkazil vyprávěním o tom jak mu napsala ta jeho modelkovská bejvalá a když zamířil s hovorem k té pratnáctileté tuctovce T. s kterou teď randí, prohlásila jsem že je mi zima a musím domů napsat slohovku a učit se na čtvrtletku z práva. Všechno z toho koneckonců byla pravda, byť jsem se pochopitelně nevěnovala ani jednomu z uvedených činností. Poslouchat totiž ódy na holku o níž v létě prohlásil že je ošklivá a není jeho typ a navíc je to v mých očích malý děcko se mi rozhodně nechtělo. Večer tedy vidím minimálně na tu slohovku a pak se vrhnu opět na svou Melanii, s níž jsem v nejlepším :-)




Úterý

Sn: oříšková ovesná kaše s arašídovým máslem
Sv: banánová přesnídávka, Fitness tyčinka oreo
Ob: mrkev s brambory
Sv: sýrový rohlík
Ve: tvaroh s piškoty, cherry rajčata
Pití: kakao, voda, kafe, mlíko (celkem 2l)
Hodnoty: bílkoviny 80%, sacharidy 98%, tuky 49%, vláknina 43%

Středa

Sn: kaiserka s eidamem a bylinkovou Lučinou
Sv: kefírové mléko borůvkové, cherry rajčata
Ob: kuřecí řízek s brambory, okurkový salát
Sv: 2x celozrnný chleba s arašídovým máslem, 1/2 jablka
Ve: piškoty s mlíkem
Pití: voda, mlíko, kafe (celkem 2l)
Cvičení: výzva břicho + zadek (70x)
Hodnoty: bílkoviny 96%, sacharidy 98%, tuky 75%, vláknina 70%