19-21.12.2014 aneb workoholická

Ahojky,

tak mi už definitivně hráblo. A zjevně definitivně a dlouhodobě.

To jsem opět strávila ve škole, s milým pocitem že naposledy letos. Bylo to tam zbytečné ale být jsem tam musela. Ve fránině jsme luštily (skupina samých holek včetně učitelky) francouzskou osmisměrku a já zjistila že pokud nechci doklásko které fakt nechci a hlavně bych nedala, musím tam až do února chodit pravidelně, druhou hodinu šli do auly na představení Mrazíka v podání sboru (ještě že tam už nejsem) a dramaťáku. Pořád stejný jako už loni, takže nuda, ale dobře zahraný, obdivuju ty lidi. Koledy jsem rebelsky nezpívala, byť uměla xD Poslední hodinu jsme dokoukali film rozkoukaný v úterý, opět proběhla napůl třídnická hodina a pak byl vyhlášen cvičný poplach  o němž všichni věděli předem a mizelo se domů. Se svými drahými spolužáky jsem se nezdržovala, stejně jako si nikdo s nikým nedával dárky, akorát jsem mrkla po D. do kterého jsem se myslím zamilovala a padala na tramvaj směr práce. Tu jsem kupodivu stihla i v předstihu. M. opět nešla, přesně jak jsem čekala.
V práci jsem opět volala ten důchodcovskej dotazník na slovensko, ale už jsem z něj nešílela, zvyklá na kdeco. V půli dne mě navíc přesunuli k obchodním centrům, které mě baví. Navíc asi na půl hodiny spadl systém a my mezitím mohli na cigaretku. Prostě milé. Opět jsem si chvíli po příchodu dala sraz v kuchyňce, ale tentokrát ne s oním šílencem co si myslí že je můj kluk (nejspíš ho přestanu nazývat dementem a udělám z něj eM.), ale s tím kámošem supervizorek (K.). Zatímco jsem si vařila kafe a čaj, poflakoval se tam a svačil a divil se co že jsem tam dnes tak brzo. Když jsem napomínala jeho pracovní morálku s tím že za půl hodiny je pauza, opět mě kazil když mi vysvětlil že pauzy nejsou na jídlo ale cigarety. Jako bych to sama nevěděla, byť já stíhám obojí. Za půl hodiny v pohodě. Já opět přišla v termínu kdy bylo na pauzu moc brzo, takže jsem si ji nedávala a musela volat na Slovensko v době obědů což bylo ještě nemožnější. Slováci mají trapný zvyk lidem sekat telefony v půlce věty, stejně jako moje zlatíčka z Pardubic kterým jsem volala nedávno a doteď se z toho zážitku nevzpamatovala xD Jinak moc není co k pátku říct, volala jsem a volala a nudila se u mobilu a simíků a snapchatování s M. abych si asi ve čtyři vyděšeně připustila že podezřele moc často přemýšlím o osobě která by mi věkem mohla možná i dělat otce (nadsázka, ale jednou tolik co mě mu klidně být může), byť na to pochopitelně nevypadá. Nejsem ale trapná ho sama vyhledávat, takže jsem prostě volala dál a nakonec se s ním nejspíš setkat měla, protože se to stalo při mém odchodu kdy jsem si šla přihlásit směnu na sobotu a on tam byl, zakecanej s blonckou supervizorkou. I před ní se ke mně hlásil, normálně suverénně ahoj Andy. Vlastně spíš Endy - obyčejně to poameričťování u svého jména nesnáším. Určitě jsem musela bejt rudá i přes mejkap, nikoli z toho faktu, ale z přítomnosti bloncky. Nakonec jsem ahoj oplatila a přihlásila si klasickou dopolední devět až tři. S odchodem mi popřál ať se mám. Vypadla jsem a nemohla se dočkat až budu co nejdál. Jsou totiž jen dvě možnosti. Buď to myslí vážně což by bylo notně skandální a nelogické, nebo, a to je daleko pravděpodobnější, si ze mně dělá srandu protože myslí že ho balím, což vlastně není pravda. A to by byl problém, protože by to zjistili všichni a sbohem, milovaná kariéro, mohla bych se jít zahrabat. Musím pro něj přece bejt malá holka, ne? Sedmnáctiletá třeťačka... Případně takhle projevuje kamarádství a mě to mate. Takže jsou nakonec tři.
Co jsem dělala doma je snad jasné. Celou cestu rozhozeně zírala před sebe, stavila se na nikotinovou lavičku kde byl P., T., Z. a F. a chvíli s nima pokecala. Už jsem zdaleka netušila o čem je řeč a vlastně si nad to přišla povznesená. Ale čím míň je vidím, tím milejší jsou, takže není problém. Doma jsem koukala zase na Harry Pottera, tentokrát už jsem u mého nenáviděného pátého dílu s vraždou Siriuse. Pak chvíli psala eM. a zpovídala se matince z trablů klučičího tématu. Říkáme si všechno. A pochopitelně u toho kouříme, ne aby se nad tím někdo pozastavoval xD Typický holčičí pokec. Zatímco jinou matku by takováhle zpráva pohoršila nebo vyděsila, ta má prohlásila že bylo na čase abych přestala koukat po dětech a po P. zejména a že je vidět po kom jsem (míněno ji). Divný.
Večer, respektive v noci jsem zjistila že se opět projevila má schopnost psaním ovlivňovat lidské životy, protože se mi ozvaly M. a S. (Hann) že je má pracovní vyprávění natolik uchvátila že mě míní poctít zapojením do pracovního procesu v mé milé firmě. Nutily ze mě hromadu informací, takže jsem zvědavá jak to dopadne :-) Stejně jako v květnu počítám s přidáním Adele :-) Občas si až říkám že bych měla psát něco užitečnýho, když tím na lidi tak působím, mohla bych svět spasit :-)



Sobota. Do práce jsem vstala jen silou vůle, šťastná že naposledy, vyhrabala se a dojela tam včas. Před vchodem na mě čekal eM. a seděli jsme ve třech, Andee uprostřed. Nikoli ale s mou milou kamarádkou, ale s oním kámošem co je tam od mého prvního dne. M. opět slibovala jak tam půjde zítra. Ohraná písnička. S klukama byla sranda, volali jsme elektřinu a hovorů udělali asi dvanáct, včerejšek šel dobře, skoro mě až bolela pusa. Uvařila jsem si snad půl litru kafe a litr čaje a furt někam odcházela, údajně na záchod atd. Jasně, nenápadné když jsem pak přišla s rozmazanou rtěnkou. Zjistila jsem že o vánočních prázdninách se nevolá takže se nehorázně vztekala a podivovala co budu celou tu dobu dělat a umínila si tam chodit do třiadvacátýho denně na nejmíň šest hodin. M. pochopitelně tvrdila že ona musí taky, ale znám ji. Byla jsem na nervy z  netypické nepřítomnosti K., procházela i papír příchodů a odchodů kam se ale nezapisuje a klukům nemohla vysvětlit koho hledám, byť to obzvlášť eM. zajímalo. Přišel až ve dvanáct a já jeho přítomnost zjistila když se smál sledování jak házím po eM. gumičku která mi praskla (zbytek dne mi lezly vlasy do očí). Já jsem ale hned vypadla s klukama na pauzu a na cigaretku, zjistili jsme že vietnamci prodávají kusovky a já se tudíž nemusela dělit o svoje. Byl milej pocit tam bejt s klukama jako jediná holka, ale měla jsem pocit že se eM. chová jako typickej puberťák když mě před ním ignoruje. No jo, už přece jen koukám po starších kteří mě před kamarády a kamarádkami neignorují. Jakože jsem se po něm snažila nekoukat a naštěstí byla dotazníky tak vytížená aby se mi to předsevzetí i dařilo plnit. A cestou domů se na eM naštvala definitivně, jelikož před kamarádem machroval a ani mě nedoprovodil, což mi sice nevadilo, ale urazilo mě. Prostě jak malý dítě. Postěžovala jsem si M. která to pokládala za normální, ale já mu to mínila další den dát sežrat xD
Doma jsem se nadlábla těstovin s tuňákem, koukla zase na Harryho a pak víceméně usnula, byť chtěla jít M. do klubu. Nakonec to nedopadlo. Pak šla psát a dokonce si i zacvičila.



Neděle. Pátý den v práci po sobě. Zatím nechcípu, ačkoli jsem usnula po tom probuzení v jednu až v půl pátý a v sedm zas vstávala, ale vyspalá. A čekala mě osmihodinovka. Přesto jsem se těšila. Ráno jsem na váze objevila o půl kila míň a měla nepřekonatelnou snídani - smíchejte tvaroh, přesnídávku, ovesný vločky a nastrouhanou čokoládu na vaření a nádherně si pochutnáte, skoro jsem to až nemohla dojíst a do práce nakonec přiletěla s pětiminutovým zpožděním. Navíc to supervizorce neušlo, protože byla právě zakecaná s K. který se mému uhnanému výrazu smál. Zasedla jsem vedle eM. který se podezřele moc kámoší s mým prvním pracovním kámošem (nesnáším když se všichni jmenují na M.!!) a ačkoli přišla jako poslední, jako první chytla hovor, takže jsme se mohli zakecat asi až po půl hodině. Kluci stejně většinu času kecali spolu, dělili se o facebooková přiznání a spolu se jim tlemili a pořád rýpali na téma holek a mě zejména, takže, nemít přemíru sebevědomí, už bych se z nich zhroutila. Donutila jsem ho shánět mou kamarádku, která se opět nedostavila a zjistila že jela do Drážďan a tam onemocněla, takže se jako obvykle fláká. Pomluvili jsme ji všichni tři. Za celej měsíc tam byla jen jednou. Já už mám vyděláno víc než za minulej měsíc a půjdu až do úterka, čímž to vyjde tak na šest a půl - a to vím jistě protože to počítám ze statistik a netipuju :-) Náš stůl byl opět nejhlučnější, rozesmívali jsme se u hovorů, šimrali a mlátili, zpívali uvítací melodie a kazili všeobecnou morálku. Asi dvakrát nám spadl systém takže jsme se mohli flákat oficiálně. K. furt někam coural, takže jsem se nemohla soustředit. Ten si snad dává pauzy každejch pět minut, flákač! Vždycky po mě mrkl a já se pokaždý projevovala jak idiot. Natrefila jsem na něj až na polední pauze, jíž měli všichni, kdy sice šel na cigaretku sám, bez kámošek supervizorek a ochomýtal se kolem, ale já sama nebyla protože tam se mnou strašili kluci a jedna moc milá paní který pořád pomáhám s programem, který s ní (a ona s ním) moc nekamarádí. Divila se že je mi sedmnáct. Pak jsem šla s eM. do trafiky, podělila se s ním o cigaretku a koupila si po dlouhém vybírání banánovou Corny, své jediné jídlo až do pěti. Vietnamci nic zdravějšího nenabízeli a já stejně chtěla aby mi peníze na jídlo zbyly, s čajem, kafem, cigaretami a žvýkačkami jsem koneckonců hlad mít ani nemohla :-) Cestou zpět vyzvídal jak je to mezi námi, nepochybně navedený našim společným kámošem, kterého jsem včera zpovídala jestli se tehdy ptal na můj vztah k eM. na jeho žádost nebo z vlastní zvědavosti. Nakonec jsme se překvapivě snadno a k oboustranné spokojenosti shodli na mém nejoblíbenějším způsobu vztahu jménem přátelství s výhodami a ještě před vstupem do budovy výhody praktikovali. Naštěstí nás nikdo neviděl, mám svou nevázanou image ráda. Pro všechny případy. Mimo jiné i proto že moje divná mysl blázní po notně dospělém muži. Neodsuzujte mě, je fajn. Já to přitom sama odsuzovala, podobné vztahy totiž praktikuje jedna moje spolužačka a já ji nikdy nepochopila. Teď už jo. Já ale zatím nic nepraktikuju. S K. jsem se opět setkala v kuchyňce, kdy se podivoval nad mou nevídanou pracovní aktivitou kdy jsem tam denně a vyzvídal jak se mám a tak dál. Opět jsme nebyli v kuchyňce sami, ale on fakt není puberťák jako eM. aby se ke mně před kámoši choval jako bych neexistovala. Odpoledne bylo už o něco horší. V půl druhý odešel K. (a opět mě přes celou místnost vyhledal pohledem aby mě mohl pozdravit) a já ztratila náladu a ve tři oba kluci. S eM. jsem se na rozloučení opět líbala na chodbě a tentokrát byla přistižena jednou ze ženských která tam chodí minimálně. Zbytek dne se na mě usmívala. Mrkla jsem na blog a zjistila že mě otravuje nějaký anonym, osoba která mi psala už včera a já její koment smázla. Někdo kdo se ani neumí podepsat mě nemá co rozhodit, ale opět se dostavila panika kdy jsem si nepřišla bezpečně a tak jsem si změnila název blogu a doufám že mě už neobjeví. Podle znění to totiž vypadalo jako by mě znal osobně, byť netuším kdo by to mohl být. Zkazilo to i mé předsevzetí sem dát fotku nových vlásků (co kecáš, Andee, doteď jsi ji ani nevyfotila!!) takže možná bude nevímkdy. Fotit mě chtěl celou dobu eM. aby měl nějakou mou fotku jíž nemá nikdo jiný. Bylo to roztomilé, ale já se opět na celé kolo bránila a nakonec ho ji donutila smazat. Ale zpět. Poslední dvě hodiny byly otravně nudné, byť mi tam přišla další slečna s níž se bavím, myslím že se taky jmenuje na K.. Ale ta neseděla vedle mě, takže jsme se na sebe maximálně občas usmály. Výhoda callcenter je v tom, že se nikomu nemusíte představovat, jelikož své jméno během dne řeknete tolikrát že ho každý ví i bez toho. Nic pro lidi který by se nejradši přejmenovali xD Ale Waissová budu až za půl roku. Kecám. Přihlásila jsem si zase zítřek a mazala domů, cestou pořídila další dárek pod strom a dohodla se na srazu s M. která do práce sice nemůže ale ven ano a kouřit jí taky nedělá problémy, takže jsme shrnuly události od doby kdy jsme se neviděly, pokecala jsem i s dvojčaty a pak padala domů a konečně se naobědvala. Nebo spíš asi navečeřela, ale rodinného obědu. V šest. Za chvíli z těch věčnejch kuřat začnu snad kvokat. Pohádala jsem se s rodinkou a mrkla na dalšího Harry Pottera, jsem už u šestého filmu, závislačka. A večer opět vidím na kombinaci psaní, cvičení, filmu a zaslouženého spánku.



Můžete mě všichni milovat (a určití z vás více než jiní) xD