19.9.2014 aneb poučená

Ahojky,

tak se tu hlásím po nekřesťansky dlouhé pauze kdy se toho dělo spoustu a zároveň víceméně nic... snad až na dnešek. Snažila jsem se sem psát už několikrát předtím, ale vždy to skončilo v rozepsaných s tím že nebylo víceméně co nového sdělit. Nějak mi psát nešlo. Nebavilo mě to. Nevím co to se mnou je. Ale nebojte, snad se toho zas bude dít víc o čem by stálo za to smolit mou megalitánii...

A protože se toho teď stalo dost, zas budu mlejt v každým odstavci o něčem jiným. Tak předně, stále jsem oficiálně ve stavu nemocných, poté co jsem ve čtvrtek šla na kontrolu, očekávajíce že pomažu dnes do školy a místo toho dostala antibiotika do úterka. Senzace. Už se tu začínám mírně nudit. Nic mi není a každou chvilku venku si musím vybojovávat. Přitom můj kašel už dávno není to co bývával, kdy jsem se budila astmatickými záchvaty a dusila se tak že jsem myslela že vykašlu plíce. Protože ale antibiotika poměrně zabírají, byť jsem je měla zatím jen třikrát, očekávám že se zbavím i svého kuřáckého kašle, které považuju za běžný stav poté co jsem kdysi dávno kouřila nemocná. To samozřejmě dělám i teď a už jen fakt že na to mám opět chuť znamená že je mi dobře. Předtím mi to totiž vůbec nechutnalo.
Takže se prostě dál flákám. A až se milostivě vrátím do školy, nejspíš se zcvoknu ze všeho co mi do tý doby uteklo. Učitelka mě už teď považuje za flákače který si s ulejváním nedá pokoj ani po oněch srpnových doklasifikacích. Omluvenku od doktorky jí míním omlátit o tu její blbě nabarvenou hlavu. A moje flákání dokonce ani neznamená psaní, nýbrž ono mé milované League of legends, které už se konečně rozhodlo milostivě fungovat a já u něj byla schopná strávit pět hodin v kuse, respektive celou noc. Pak se už rozednívalo a mě z toho vraždění hrabalo. No, asi to nikoho nepřekvapuje. Jsem upírská závislačka bez morálky a kultivovaných zájmů a návyků.



Dál nicméně cvičím. Vlastně od doby kdy jsem začala chodit ven. Aspoň nějaký kultovivaný návyk. A navíc víceméně pravidelně, až jsem na sebe pyšná. Váha zaznamenala půlkilový úbytek aniž bych se o něj nějak cíleně pokoušela, ba naopak navzdory faktu že nakupovala maminka, jelikož já i babi jsme nemocné. A jak je tak zřejmé, matinčino nakupování je jedna velká jídelní katastrofa. Docela by mě zajímalo jak by to s váhou vypadalo kdybych se fakt maximálně snažila. Patrně by se sekla a stávkovala. Ať žijí zákony schválnosti. Když už jsme u toho tělesna, nabarvila jsem si nehty. Samozřejmě to vypadá naprosto uhozeně, jelikož je pořád ještě mám ohryzané ze svého posledního srpnového období depresivna, ale aspoň to už není tak zoufalý aby jich byla čtvrtka a člověka bolelo se dotknout i klávesnice, takže než zas stihly zapracovat zoubky, napatlala jsem lak a jelikož jsem od doby odvykání pokročila k fázi, kdy obarvené nehryžu, očekávám jejich zběsilý a překotný růst do lidské délky. Bylo na čase. Musím se vrátit do svého starého šarmu před projektem "naivka s růžovýma brýlema", jak říkám době lásky k P.. A jelikož naše škola bude letos vybírat SRPŠ které nikdy nevybírala a ani nebude, měly by mi vyjít finance i na to nabarvení červených proužků. Aneb jak vydělat dvě stovky za minutu. Ne že bych to udělala prvně. Navíc kámoščiny dvojčata za onen poplatek dali pětikilo, takže jsem vlastně ještě levná.



Vydělávat bych nicméně potřebovala i oficiálně. V realitě to vypadá tak že občas mrknu na nabídku brigád a z výsledku svého hledání jsem mírně řečeno konsternovaná. Buď si představují cosi pro mě nemožného, jako stát se padesátiletým mužem abych se mohla účastnit skupinové diskuze na téma pivo (na jedné jsem už kdysi dávno byla na téma časopisů a od té doby čtu Joy kterou mi dnes koupila maminka) případně dělala (jako L.) ostrahu v bance nebo očekávají že studentky budou makat ve všední dny dopoledne. Logika jak blázen. To už snad radši přijmu nabídky od L. že s ním natočím porno xD



S L. jsem byla dnes. Ale než se o tom rozepíšu, jakože to zas bude litánie, musím vysvětlit současnou situaci s P.. Ano, má to logiku, byť to nevypadá. Od doby co jsem zdravější a chodím ven se toho stalo dost. Jednak před ním předstírám že chodím s L., což se projevilo několika nadšenými telefonáty (při jednom mi pořád padal signál a že P. poslouchal jsem zjistila když se mě ptal jak to že voláme furt dokola), ale hlavně už došlo na tu trapnou chvíli kdy jsme si vyříkali onen jeho chat. Pro připomenutí tím myslím jeho facebookové oznámení že miluje N. a nikdo jinej pro něj neexistuje. Maximálně se ho dotklo že jsem si na tuhle zprávu dovolila v horečkách nereagovat a nejspíš předpokládal že jsem celou dobu uraženě brečela, protože o tom po týdnu sám od sebe začal namyšleným "Nechtěla bys se mnou o něčem mluvit?". No, bylo to maximálně trapný, byť jsem svůj proslov na vysvětlenou měla připravený sto let dopředu a uměla ho takřka nazpaměť. V oné chvíli jsem ho totiž dokonale zapomněla a místo toho koktala takový koniny až jsem se divila že jsem mu rovnou neřekla pravdu a zvládla dle plánu svůj vztah k němu i nenávist k N. maximálně zlehčit. Nevypadal moc přesvědčeně a byť jsme se ujistili že je všechno v pohodě, pořád je to mezi náma divný. Až teď jsem zjistila jak je ten kluk vlastně neskutečně sebestřednej. A mimochodem, ostříhal se a vypadá jak idiot!!

Tím se tedy konečně dostávám ke dnešku kdy tenhle můj názor na něj vygradoval. Dopoledne jsem totiž s M., která se taky ulejvala, šla na cigaretku, načež jsem ji doprovodila na bus, jímž jela naproti P., s nímž mínila někam jet a vrátit se až večer. Ozvala jsem se tedy dle své domluvy L. a donutila ho sem přijet, jelikož mě maminka nechtěla pustit s antibiotiky na opačný konec Prahy. Jelikož jsem s ním nemínila být u nás v touze nepotkat nikoho koho znám, vzala jsme ho na pochoďák do vzdálenějších končin sousedících s těmi našimi. Shodou okolností jsme šli kolem zastávky kde vystupuje P., který ovšem tou dobou měl být s M. kdesi pryč. Osud ale zapracoval a on zrovna vystoupil z právě přijíždějícího autobusu. Zběžně jsme na sebe kývli a on se po naší dvojici několikrát otočil. Podotýkám že jsem měla ony upnutý minišatičky a s L. jsme se ani nedrželi za ruce, natož něco afektovanějšího. Přesto mi po chvíli volala M. že se jí P. chlubil, respektive si stěžoval že mu hlídkuju před domem s cizím klukem abych na něj udělala dojem. Takhle nějak to tedy podal. No, na to že jsem mu ukradená mě nějak moc řeší. A pak kdo si tu maluje vzdušný zámky při přemíře ega. Já  to nicméně neřešila s L. a mým čoklíkem jsme prošli celou přibližně desetikilometrovou trasu jíž jsem kdysi jezdila na kole. Bylo to s ním fajn. Proto jsem se s ním koneckonců sešla, nejen kvůli nudě, ale hlavně pro ten pocit být s někým kdo mě chce. Jakože L. mě chtěl zcela nepopiratelně, takže jsem měla už v půli cesty  naprosto omlácenej zadek (zvlášť poté co zjistil že pod těma minišatičkama mám tanga - jsem prostě provokatérka) a slíbanou rtěnku. Tentokrát mě to ale neděsilo, protože po mě nechtěl vztah kterého se bojím, nýbrž pouze sex který jsem na každém kroku odmítala. Notný kus cesty mě nesl, poté co se mi udělaly z podpatků puchýře a já si furt musela popotahovat šatičky níž. Trochu jsme i kecali, po vyzvídání původu mých jizev jsem se mu přiznala k sebepoškozování a byla až překvapená jak normálně se s ním dá mluvit o vážných tématech. Shrnula jsem mu i situaci s P., jelikož z onoho setkání pochopil že to nebyl jen tak nějaký kluk, když jsem byla mimo. Leccos jsem vynechala a něco málo pozměnila abych v jeho očích neklesla a on mě pak objímal (a osahával). Vážně je to fajn kluk, byť nadrženej idiot. Tvrdil že zná tátu od N., jelikož u něj prý nějakou dobu pracoval. N. nicméně nezná. Svět je neskutečně propojenej. Vykouřili jsme dvě moje cigaretky a já odmítla kouřit cokoli jiného. Hodinovou cestu jsme nicméně protáhli asi na tři, jelikož jsme se každou chvíli zastavovali, líbali, pošťuchovali a shazovali do kopřiv nebo vody, naštěstí neúspěšně. Obzvlášť dlouhá byla zastávka na mostě, kde jsme se ani nestíhala bát výšky protože jsem měla dostatek starostí s uhlídáním šatiček a psa. Sebrala jsem mu mobil a volala od něj M., jejímu klukovi, babi a vůbec všem. Miluju lidi s paušálem. Cestou kolem hřbitova a rybníka jsme si vyprávěli strašidelný historky a na zastávce jsem mu zdrhla za M.,naprosto bez rozloučení. Primární účel vytvoření důkazového cucfleku se nevydařil, jelikož ho ten kripl neumí, ale stejně myslím že přijít s ním, P. už by se úplně zbláznil a opět mlel něco o hysterkách demonstrujících gesta. Jako by bylo tak neuvěřitelný že může bejt kluk co mě chce jen proto že mě nechce on. Jako by tolik nechtěl abych měla někoho jinýho a dál mu zvyšovala svým zájmem sebevědomí. Měla jsem sto chutí ho seřvat, protože v dnešku skutečně nebyl žádný úmysl, ale nakonec to pochopitelně neudělala, jen si o něm, stejně jako on o mě, poupravila názor. Je to smutné, ale poučné. Protože každého nejlíp poznáte po vztahu. Ať už je jakýkoli. A nemyslím tím jen P., ale i L..