12.9.2014 aneb znuděná

Ahojky,

čtenářky z mého starého blogu jistě poznávají mou obvyklou deníčkovou formu, v níž nemíním přestávat ani s novou adresou dokud nevyčerpám snad všechna existující přídavná jména. A že já mám slovní zásobu vskutku působivou, jelikož tenhle systém úspěšně funguje již skoro čtvrtým měsícem a stále jsem originální a kreativní. Teď nicméně jsem možná i originální i kreativní, nicméně hlavně nemocná a tudíž znuděná. Takže vám předvedu jak to vypadá když se Andee snaží o sepsání deníčku o ničem. Schválně jestli to bude i přes absenci záživného děje zajímavý xD A ne, nepište mi z povinnosti že ano. A ano, jsem i celkem namyšlená, hlavně především zhýčkaná vašimi velebícími reakcemi. A ano, v neordinérních slovech se vyžívám, to už by některé mohly vědět :-) Takže to tu snad opět máte včetně písničky, pokud bude kamarádit i s tímhle serverem (edit: tak teda jo xD)

Popíšu vám tedy svůj obvyklý nemocný den. Je to vlastně neskutečná nuda, ale  něco sem psát musím a samotnou mě zajímá kam mě tenhle článek o ničem nakonec dovede, jak se tak znám tak z článků o ničem vznikají nakonec největší litánie. Ono koneckonců i z komentů, Andie může vyprávět xD
Jak už mě tak všechny znáte, nevstávám ráno jak to tak dělá každý normální člověk, nýbrž kolem poledne, začátkem týdne to bývalo dřív protože jsem ještě byla zvyklá na režim školy, ale úspěšně odvykám a dnes to už bylo poledne. Ono co by člověk chtěl, když ještě ve čtyři koukám na film. Ale zpět, o něm se zmíním později a podrobněji, vážně se mi líbil, což automaticky slibuje že to musí být šílenost. Proč už to nikoho nepřekvapuje? Ano, Andee je přece upírka. To ještě nevíte? Příšery se nezhmotňují jen v mém románu (který patrně přidám příště, pravidelné čtenářky se musí povinně těšit a ty nové povinně přidat, když už jsem všechny tři dosavadní díly pracně kopírovala na tenhle blog xD).



Speciální pozornost si zasluhuje pondělek, protože to mi skutečně bylo blbě. Dokonce neskutečně blbě. Horečky na devětatřicítce, z nosu tekoucí vodopády (což mi vadilo neskutečně, jelikož rýbičku považuju za nejhorší nemoc) a celý den víceméně v posteli, což je skutečně znamením že se se mnou něco děje, protože jinak nemocná v posteli nebývám, nýbrž si užívám výhod "zdravotního volna". Dokonce jsem ten den měla historický minimum cigaret (2), jelikož mě i bolelo v krku. Večer už mi bylo tak blbě že jsem si přišla zfetovaná,  jakože tenhle stav si důvěrně pamatuju z posledního prázdninového víkendu. Ne, svatoušek rozhodně nejsem. V horečkách jsem nicméně mlela podobný koniny jako po trávě, co si tak pamatuju jsem například zpívala uprostřed noci ony pověstné holky z naší školy Majdalenku, Apolenku s Veronikou. Ano, starej flák. V dětství jsem tu písničku milovala. Pak jsem vibrující zimou pod třema dekama a s nezabírajícím celým paralenem (aby taky zabíral když ho žeru na každou koninu) usnula.
Ráno se mnou vyděšená maminka mazala k doktorce a jak tak fungují zákony schválnosti, kdykoli mám jít za lékařem, zázračně se mi uleví a doktorka si tedy víceméně myslela že simuluju, nicméně mi napsala omluvenku do konce týdne a já měla vystaráno. A pak to teprve začalo připomínat ten zmiňovaný stereotyp.



A stereotyp znamená právě ono vstávání na oběd, pak logicky onen oběd, celý den v posteli u tabletových her na střídačku s notebookem a tedy čtením oné erotické slátaniny a dnes už i psaním. Zkoušela jsem i hrát League of legends, ale tahle hra prostě s mým kompem moc nekamarádí, takže se nenačítala. No, jednoduše se flákám. Občas si píšu s M. a večer pravidelně telefonuju s L., který mi nabízel že se můžu vypotit na jeho těle a tím uzdravit. Díky bohu že ten kluk není doktor, pokud by se nedal na gynekologii, o čemž nepochybuji, ordinoval by pouze takovéhle léčby horeček. To si snad radši dám ty paraleny dva. Nicméně mě napadl jistý způsob jímž by mi mohl být L. prospěšný, totiž aby zavolal P. a seřval ho co že jeho holce furt telefonuje a jestli mu jí náhodou nechce přebrat. Jako fraška by to bylo perfektní, ale určitě bych to zkazila a začla se během hovoru neskutečně smát. Ano, P. mi skutečně celkem často volá, ale vzhledem k tomu že i kdyby nebyl zadaný nejsem jeho typ (a navíc tuším že i ví že ho chci já), by to byl perfektní paradox. Nicméně by mi to zvedlo v jeho očích dojem žádanosti a ačkoli mi to může být jedno, jedno mi to není. Pokud nicméně budu zdravá, s L. se setkám v sobotu, takže uvidím jestli zvítězí mé lepší nebo horší já. Jeho sobotní představy snad ani nemusím popisovat, že. Pochopitelně jsou bezpředmětné a snad ani on jim nevěří. Už mě koneckonců nějakou dobu zná (božínku, fakt  už je to čtvrt roku?!) a navíc když jsem za ním přijela posledně, nedal mi ani pusu, takže to pokládám jen za neškodnou, zábavnou a sebevědomí zvedající provokaci, jíž jsem mu dokonce oplácela. Vážně s nikým nezkoušejte sex po telefonu, natož když máte rýmu xD



Jediný kdy jsem s ním fakt mluvit nemínila bylo v půl čtvrtý ráno. Ne nicméně proto že bych spala a on mě vzbudil a dokonce ani z morálního hlediska, nýbrž právě kvůli onomu zmiňovanému filmu. Hunger games znáte snad všechny, některé jste to možná i četly (a některé jako já hned několikrát), ale co Hungover games? Ano, jak název slibuje, je to parodie. A kdyby jen tak nějaká! Ona je to parodie tak nějak všeho. Aneb když se Hollywood budoucnosti zcvokne a  každý kraj zastupuje nějaká filmová postava. A že jich tam bylo požehnaně, kromě samozřejmé Katniss tam byly postavy všech možných charakterů i žánrů, takže modrá Avatarka i krvavá Carrie, pirát z Karibiku,, bájný bůh z Ázgardu Thor včetně svého neodmyslitelného vracejícího se kladiva, nějaký paničky který patrně představovaly Zoufalky a spousta dalších příšerností a coby hlavní postavy kluci z Pařby ve Vegas, kteří se tam dostali během loučení se svobodou (hungover znamená kocovina) a celou dobu se během snahy o přežití snažili objevit onoho budoucího ženicha. Konec prozrazovat nebudu, ale úmysl aby nebylo jasný jestli to byl sen nebo skutečnost se relativně zdařil, byť tenhle samotný nápad je  spisovatelky a scénáristicky celkem ohraný. Padala jsem nicméně smíchy a opravdu doporučuju, je to taková konina až je to skvělý.



Co se týká mé nemocné životosprávy, není to žádná sláva, ale během nemoci a s dusivým kašlem fakt nemíním cvičit. Co se jídla týká, nehlídám ho, ale vzhledem k zavedenému dlouhodobému zvyku tak špatně nedopadá, protože coby marodovi mi rodinka kupuje ovoce. Jen co mi ale bude líp, míním se sebou už konečně něco udělat a ne pořád jenom kecat, protože vím že do nějaké nízce snesitelné váhy mi stačí přibližně měsíc hlídání a to není nic tak nezvládnutelného. Už jsem to dala několikrát. A až to dám, kašlu na P. pitomej blonďatej vkus (N. je koneckonců prej taky bruneta) a ze své současné melírovanosti se vrátím na tmavě hnědou a hodím do ní červené proužky. Snad už mi tou dobou bude jeho názor ukradenej. Ale každopádně to bude pěkný.
Plánovala jsem sem nicméně hodit i nějaký thinspo, ale nakonec se jako obvykle ukázalo že jsem se ve článku o ničem rozepsala tak že by to bylo příliš dlouhý, takže někdy jindy. Ono mé nejosvědčenější vám sem stejně dát nemůžu, protože na sdílení P. fotek bych potřebovala jeho souhlas. A ten by se asi fakt divil proč je míním někam dávat. A ano, pořád jsem je nesmazala. Smutné.